Proces porušování hornin před mezí pevnosti v oblasti růstu a porušení trhlinami, které lze odvodit z přetvárné křivky při zkouškách pevnosti v tlaku nebo tahu, je pravděpodobně jedním z klíčových jevů, ovlivňujících trvanlivost přírodního kamene. V porovnání s předchozími empirickými přístupy (zmrazovací cykly, krystalizace solí, roztažnost po nasáknutí), bude tato pracovní hypotéza ověřována sérií laboratorních experimentů s využitím geomechanických zkoušek včetně měření akustické emise. Zkoušky budou provedeny na souboru pórovitých hornin (pískovce, opuky, tufity, biodetritické vápence) s velkým rozsahem pórovitosti (5-30 obj. %) a proměnlivou distribucí velikosti pórů, zrnitostí, stupněm zpevnění nebo fyzikálními vlastnostmi. Část zkušebních těles bude před geomechanickými zkouškami podrobena simulovanému zvětrávání nebo bude napuštěna různými konzervačními látkami s cílem změnit parametry horninové stavby a mechanické vlastnosti. Z naměřených přetvárných křivek budou odvozeny energetické parametry deformačního procesu, a z nich bude poté interpretována náchylnost ke zvětrávání.