V trvale zatopených oblastech mohou růst i mohutné životaschopné lesy. Známe je z mnoha míst světa a v minulosti rostly i v českých zemích. Za příznivého geologického vývoje dokonce z některých vznikla ložiska uhlí a pozůstatky takových pravěkých lesů se v hnědouhelných dolech mostecké pánve zkoumají už řadu let. Ve vysokých stěnách povrchových dolů Libouš, Vršany a Bílina jsou celé skupiny a horizonty pařezů ze spodního miocénu (před 20–18 miliony let). Některé z nich dosahují šířky přes tři metry a několikametrové výšky.

V minulosti se zdálo, že na zkoumání zuhelnatělého dřeva není žádná vhodná metodika. Částečné řešení přinesly nové metody analytické chemie – separační techniky ve spojení s hmotnostní spektrometrií, aplikované na celou hmotu dřeva, resp. na její rozpustnou část. Hmotnostní spektrometry dokážou identifikovat mnoho složitých organických sloučenin a hledat mezi nimi takové, které mohou být typické pro různé skupiny rostlin ve zkamenělém stavu. Hledání
biochemických fosilií či biomarkerů se díky laboratorní technice silně rozvinulo na přelomu
století a postupně se získala poměrně dobrá představa o tom, jaké skupiny dřevin je možno touto metodou odlišit.

Celý článek Martiny Havelcové a Karla Macha z červencového čísla časopisu Vesmír je ke stažení na odkazu níže. (Vesmír 96, 424, červenec — srpen 2017)